Jiří Dufka - Historik, vedoucí odd. rukopisů a starých tisků MZK

Jirko, prosím, krátce se nám představte..

Spolu s kolegyněmi a kolegy máme na starosti odbor rukopisů a starých tisků, tedy tu část knihovny, kde jsou uchovávány nejstarší fondy. V rámci složité struktury MZK fungujeme celkem svébytně. Je to dané jednak velmi úzce vymezenou uživatelskou skupinou a jednak důrazem na péči o fond. Mimo to se věnujeme také vlastní badatelské práci a dlouhodobě spolupracujeme na projektech, které překračují hranice naší knihovny.

V MZK pracuju zhruba 15 let, nejprve na různých projektových pozicích souvisejících se starými tisky a starými mapami, posledních ca pět let už trvale v odboru rukopisů a starých tisků.

Vystudoval jsem historii a archivnictví a přestože jsem se zpočátku zaměřoval na jiná témata, myslím si, že jsem se ve starých tiscích nakonec našel. Vždycky mě o něco víc zajímala "metatémata", která stojí za obvyklými badatelskými otázkami, což se velmi dobře překrývá s povahou knihovny jako badatelské infrastruktury.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? 

Většinou trochu jinak, než si naplánuju. Náš odbor tvoří vlastně několik týmů. Kmenoví zaměstnanci zodpovídají za vědecké a provozní úkoly (akvizici, katalogizaci, částečně digitalizaci, badatelské služby), s projektovými kolegyněmi a kolegovy aktuálně řešíme dva větší několikaleté úkoly a třetí skupinu tvoří restaurátorská dílna. Se všemi podskupinami je třeba se pravidelně scházet, naslouchat jim a případně korigovat jejich činnost. V případě projektů se jedná o týmy složené z více institucí, tam je spolupráce ještě o něco komplikovanější. Vedle toho samozřejmě zůstává klasická byrokratická agenda, která se všemi těmito činnostmi souvisí. Na koncepčnější úkoly pak zbývají spíš víkendy a páteční odpoledne.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?

Baví mě úkoly, které člověka nutí pokládat fondu otázky, na které ještě sám neznám odpověď. Agendu exkurzí, která tyto možnosti poskytovala, jsem už z velké části delegoval, zůstaly mi ale sofistikovanější badatelské dotazy, které přicházejí zejména z akademického prostředí a které obsahují podobné výzvy.

Jaké znalosti/dovednosti považujete pro svou pozici jako nezbytné? 

Schopnost věnovat věcem jen tolik pozornosti, kolik si zasluhují. Případně dokázat některé požadavky neřešit i za cenu vyvolání nespokojenosti u jiných. No a vedle toho samozřejmě držet směr při zachování tvůrčí svobody kolegů a kolegyň a při snaze o konsenzus mezi institucemi, se kterými řešíme projektové úkoly. Samozřejmě je nutné mít v pořádku osobní život, nežijeme jeden život doma a druhý v práci.

Máte nějakou oblíbenou vzpomínku vztahující se k vaší práci? 

Nemám je seřazené, jde spíš o pocity radosti, které mě teď napadají. Nejen před lety, ale i dnes přináší intenzivní pocit libosti kontakt se starými knihami. Nejde jen o jistou exkluzivitu nebo o fakt, že často jedná o vynikající produkty uměleckého řemesla. Nezprostředkovatelný je například pohled na knihovní regály z nadhledu, ze stoličky, kdy vrcholy nejvyšších polic vystupující do různé výšky působí jako horské štíty.

Intenzivní pocit spokojenosti přinášela před lety, možná překvapivě, symbióza s programátory. Schopnost mluvit alespoň částečně rozumět řeči jejich kmene umožnila například sestavení na svou dobu poměrně úspěšných stránek mapy.mzk.cz.

Jaké je vaše nejoblíbenější umělecké dílo?

Uf, otázka, kterou nelze zodpovědět bez toho, aniž by člověk plácl nesmysl. Myslím, že umění není tvořeno artefakty nebo činnostmi s nějakou geniální esencí. Jde opravdu spíš o osobní vnímání a přiznám se, že si pro tyto pocity žebříčky nesestavuju. Tak asi jen obecně – mám rád umění, které nechává prostor pro imaginaci a improvizaci, mám zároveň rád důmyslnost a subverzivitu. Když už mluvíme o knížkách, tak z literatury mám docela rád modernisty, nebráním se ale ani perspektivám, které nejen tento způsob psaní dokáží důmyslně relativizovat. A mám rád knížky vkusně vypravené.